Rozhovor s paní PaedDr. Hanou Mühlhauserovou v časopise Miroslavský zpravodaj (59. ročník, červenec – srpen 2016)
Paní PaedDr. Hana Mühlhauserová přišla do Miroslavi roku 1989 z Nákla u Olomouce. Rok poté nastoupila na místní ZŠ Miroslav jako učitelka 1. stupně a dívčího tělocviku na 2. stupni. Já sama si ji pamatuji právě jako paní učitelku tělocviku, kterému nás učila v 8. třídě a na který jsem se vždy těšila.
Na miroslavské ZŠ působila později i jako zástupkyně ředitele až do roku 2002, kdy odešla od školních tabulí a lavic, aby se mohla věnovat svému současnému zaměstnání…
Začala naplno pracovat jako autorka učebnic pro 1. stupeň ZŠ a jako lektorka dalšího vzdělávání učitelů v celé republice. I přesto, že je velmi zaneprázdněná a v Miroslavi ji potkáme jen zřídkakdy a když ji potkáte, tak jako usměvavou paní na kole, si na mne udělala čas a zodpověděla pár otázek…
Na Vašich stránkách www.hanami jsem si přečetla, že jste vystudovala učitelství 1. stupně se zaměřením na TV. Proč právě tento obor? Vždycky jste chtěla být kantorkou nebo jste přemýšlela i o jiné profesi?
Jako dítě mě nejvíc bavilo sportovat, číst a vytvářet herbáře. Nejoblíbenějším předmětem na gymnáziu byla biologie. Proto jsem se po maturitě hlásila na přírodovědeckou fakultu, obor systematická biologie a ekologie. Naštěstí jsem nebyla přijata a začala jsem studovat učitelství na PdF UP v Olomouci, které jsem měla v přihlášce na druhém místě.
Kdy a jak Vás napadlo psaní učebnic a lektorství?
Učebnice jsem psala už v devadesátých letech pro nakladatelství Nová škola Brno. Tvořila jsem pro své žáky zajímavé pracovní listy, které jsem předložila v nakladatelství se žádostí, že bych se chtěla podílet na tvorbě učebnic. Přijali mě jako hlavní autorku učebnic pro 1. stupeň ZŠ, které byly v uplynulém desetiletí jedny z nejúspěšnějších na českém trhu.
A lektorování? To přišlo o něco později jako nedílná součást autorské práce. Zpočátku jsem učitelům na seminářích představovala nové učebnice a učila je, jak podle nich učit.
Na co jsou Vaše semináře zaměřeny dnes?
Dnes se specializuji především na moderní metody a způsoby výuky, na předávání dlouholetých zkušeností. Zjednodušeně řečeno: „Učím učitele – co, případně jak mají učit“, ale současně se i já učím od skvělých kantorů, které na seminářích potkávám.
Nechybí Vám děti a vyučování?
Velmi dlouho mně děti – žáci nechyběli, protože jsem vlastně nikdy nepřestala učit. Pouze jsem vyměnila školáky za učitele. Musím ale říci, že od loňského roku, kdy jsem začala tvořit učebnice pro prvňáčky, jsem se znovu do školních tříd vrátila. Začala jsem spolupracovat s mnoha vynikajícími školami v republice, kde paní učitelky s prvňáčky ověřují moje materiály. Já školy navštěvuji, zapojuji se do výuky a na základě těchto „vizit“ zdokonaluji učební materiály tak, aby byly pro žáky i učitele co nejlepší. Tato praktická spolupráce se školami spolu s ověřováním učebnic bude probíhat také v nastávajícím školním roce 2016/2017. Moc se na nové prvňáčky těším.
Když porovnáte děti, které jste začala učit po absolvování pedagogické fakulty s těmi dnešními. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Rozdíl mezi různými generacemi žáků neumím fundovaně posoudit. Po letošní spolupráci s mnoha desítkami prvňáčků můžu jednoznačně říci, že dnešní děti jsou velice šikovné, komunikativní, zvídavé, tvořivé, ale zároveň velmi náročné. Rozhodně se nespokojí s „papouškovací výukou“, kdy se mají jen něco nabiflovat a pak to přepapouškovat paní učitelce. Pokud dostanou zajímavé úkoly a prostor k přemýšlení, tvoření a vzájemné spolupráci, zvládnou toho hodně. Já sama jsem byla při každé návštěvě prvňáčků jejich výkony naprosto fascinována. Takovou chuť do učení, do čtení a poznávání nového spolu s každodenními pokroky jsem sama nečekala.
Vaše semináře jsou žádány po celé České republice, s čímž je spojeno také časté cestování… Jak a kde relaxujete, popř. berete inspiraci?
Opravdu cestuji velmi mnoho. Dá se říci, že dvakrát za rok objedu celou republiku. Řídím sama, což je hodně náročné a někdy stresující. Proto volné chvíle trávím nejraději s rodinou, v přírodě. Oblíbili jsme si Šumavu, kde si „čistím hlavu“. V létě jezdím na kole, sbírám houby a borůvky nebo se procházím po lese. Obdivuji vznešené stromy, obrovské balvany a horské potoky. V zimě jezdím na běžkách a kochám se nádhernou horskou přírodou.
Na co jste profesně nejvíc pyšná?
Jsem maximálně spokojená s tím, co dělám. Obě profese – psaní učebnic i lektorování – mě hodně baví. Těší mě, že učebnice si za 12 let mé samostatné tvorby našly stovky spokojených učitelů a tisíce žáků. Učí podle nich velmi prestižní školy, které si objednávají všechny tituly každým rokem znovu. Co se týká lektorování, troufnu si neskromně říci, že jako lektorka pro učitele prvního stupně jsem v rámci republiky jedna z nejúspěšnějších co do počtu seminářů a hlavně jejich obsazenosti. V minulých letech jsem během jednoho školního roku odlektorovala 70 – 80 seminářů ve všech krajích ČR pro více jak 1000 učitelů. Potěšující je, že se kantoři na moje semináře stále vracejí.
Během večera, kdy jsme si spolu povídaly, jsem poznala, že jste velmi schopná žena s vysokými cíli. Určitě máte ještě další plány, sny…
Profesních plánů mám velmi mnoho. Potřebovala bych být alespoň o deset let mladší, abych to všechno stihla. Jsou to plány většinou autorské. Ještě nemám hotový jeden díl učebnice a učitelé již volají po dalším. Napsat učebnici je ale proces, který se nedá ošidit. Většinou zvládnu maximálně jednu publikaci za rok. A sny? Ty by se asi neměly prozrazovat. Každopádně mám velikánský sen, který už pomaličku směřuje k realitě. Tak jen trošku napovím… Mým snem je založit školu, ve které bude ctí i radostí zároveň být jak žákem, tak učitelem.
Držím pěsti a děkuji za velmi milé setkání a za rozhovor. Přeji Vám i Vašim učebnicím a seminářům hodně úspěchů. Je jen škoda, že se sem nevešlo celé naše povídání…
Text: Gabriela Plechatá
