Jak by měla probíhat výuka v dnešní škole?
Těžká otázka a ještě těžší odpověď/odpovědi. Něco napoví článek předního českého neurologa MUDr. Martina Stránského, který velmi srozumitelně píše o tom, že pouhé biflování a následné „přepapouškování“ toho, co se děti (většinou doma) naučily, určitě není to pravé ořechové. https://www.novinky.cz/zena/deti/311773-ceska-skola-utlacuje-detske-mozky-tvrdi-neurolog.html
Většina učitelů (alespoň na 1. stupni ZŠ) to ví dávno a ve výuce uplatňuje metody, které učí děti přemýšlet, řešit problémy, spolupracovat, komunikovat, učit se vzájemně jeden od druhého apod. Mnoho z tohoto učitelského mistrovství formuloval už před čtyřmistylety Jan Amos Komenský ve svých didaktických zásadách.
Povědomí o didaktických zásadách, metodických postupech a strategiích ovšem ke kvalitní výuce nestačí. K základní výbavě učitele samozřejmě patří také znalosti z oblasti vývojové psychologie tak, abychom z dítěte nedělali pouhý stroj na informace, které do něj vložíme a žák je na požádání vysype. Nelze totiž ignorovat vývojová stádia dítěte a jeho intelektové možnosti v jednotlivých stádiích. Na mysli mám především období mladšího školního věku, vyznačující se tím, že žák při učení potřebuje především názornost, srozumitelnost, zážitky a smysluplné aktivity - činnosti.
Tzn., že současně s didaktickými postupy vhodnými pro určitý věk je nezbytné zvažovat také obsah, rozsah a podobu učiva, které žákům předkládáme. Tady je podle mě „zakopaný pes“. Na seminářích slýchávám, že: „…je tam toho tolik; nic nestíháme; aktivizační metody jsou fajn, ale musíme probrat novou látku; co neprobereme, s tím musíme žáky alespoň seznámit…“ A další argument: „V osnovách to sice není, ale je to v učebnici.“
Sama se podivuji nad tím, že některé učebnice pro 1. stupeň mohly projít až do škol. Hlavně naukové, které množstvím informací a vědeckostí směle konkurují učebnicím dějepisu, zeměpisu, biologie na 2. nebo 3. stupni škol. Byť se jedná třeba o Prvouku pro 2. nebo 3. třídu. Pravděpodobně autor nikdy neviděl druháka - sedmileté dítě, o znalosti osnov nemluvě. Mnohem horší je fakt, že tyto „vědecké encyklopedie“ učitelé nakoupí a pak nutí svoje žáky biflovat se zpaměti informace, kterým nemohou rozumět. Je to začarovaný kruh, ze kterého se někteří bojíme vystoupit, protože… a co kdyby…
Co poradit? Než koupíte jakoukoli učebnici, ujistěte se, že její obsah odpovídá učivu, které má žák zvládnout. A hlavně - podívejte se na jednotlivé stránky očima xletého dítěte, kterému má učebnice sloužit k učení. Když totiž z vyučovacích hodin odstraníte nesmyslnosti a vzdáte se honby za vědeckými informacemi a nesmyslným biflováním, budete mít na základní učivo daleko víc času, učení bude efektivnější a smysluplnější. Budete si moci dovolit ten luxus, že necháte žáky přemýšlet, diskutovat, přicházet na souvislosti, samostatně objevovat a tvořit. Nakonec zjistíte, že díky zážitkovému a smysluplnému učení si děti daleko víc pamatují také nezbytná fakta, případně si je umí velmi rychle dohledat v informačních zdrojích. Ostatně tak, jak to doporučuje odborník na správný vývoj a fungování mozku pan doktor Stránský.